O štěstí v zrcadle - Lada Dvořáková

Duše má ze všeho radost. A také k tomu ani vlastně nic nepotřebuje. To chápu. Ale co chybí, aby se to projevilo i navenek? Aby to bylo vidět v odrazu zrcadla v mém obličeji? Mohlo by to totiž není vypadat jako ego, které má zase pocit oddělenosti. Jenže já už ego velmi dobře znám, rozumím mu a také ho vidím. Už i svou mysl využívám jako svého sluhu, ale né pána. To, co tam vidím, nemá s egem nic společného. Je to čistá pravda. A vím i proč. Cítím, že v první řadě je to proto, že stále jsou v mém životě skutečnosti, které se neslučují s tím, jak bych si přála žít nebo žila, kdybych mohla (situace, okolí, lidé či povinnosti). Někdy jsou tyto skutečnosti bohužel neměnné. Myslím, že mé jsou měnné, jen nejsem schopná je změnit? Nebo ne všechny najednou? Co když je možné, že člověk může dosáhnout štěstí, i když by se